AMERICKÝ BEZSRSTÝ TERIÉR

Klasifikace F.C.I.

• Plemena neuznaná 
• Bez pracovní zkoušky

Číslo standardu: 925
Of. zkratka plemene v ČR: ABT
Země původu: USA
Vznik plemene: 1972
Průměrná délka života: 14 - 16 roků
Původní využití: Společník
Využití dnes: Agility, Dogdancing, Aktivní pes, Domácí mazlíček, Rodinný pes

Kluby v ČR:

• Klub chovatelů málopočetných plemen psů

Historie plemene

Jedná se o poměrně mladé plemeno, které bylo vyšlechtěno v minulém století. Vzniklo z rat terriera (krysího teriéra) a dokonce víme i rok, kdy se narodil první bezsrstý pes, konkrétně to byla fenka Josephine a na svět přišla v roce 1972. Narodila se ve vrhu čistokrevných krysích teriérů.

Jak lze předpokládat, tak Josephine se stala zakladatelkou chovu. Pan Edwin Scott využíval dále její potomky, při šlechtění vždy využíval pouze další rat terriery. V roce 1999 byli bezsrstí psi zapsáni do registru UKC (United Kennel Club), ale pouze jako bezsrstá varieta rat terriera.

Americký klub uznal amíka jako samostatné plemeno v roce 2004, v té době také plemeno získalo své pojmenování americký bezsrstý teriér, které mimochodem navrhoval již tehdy Edwin Scott.

V dnešní době je amík málopočetné plemeno a existuje i jeho osrstěná varieta. V blízké budoucnosti je třeba mít dostatečně širokou chovatelskou základnu, aby bylo na čem stavět. Mezinárodní kynologická federace zatím plemeno oficiálně neuznala a patří tak do skupiny Neuznaných plemen FCI, ale zápisy do plemenné knihy se provádějí a je možné také vystavovat na výstavách.

POVAHA

Jedná se o veselé a přátelské plemeno plné energie, které se hodí do aktivní rodiny. S dětmi nemá problém a vychází s nimi dobře, jen i ony se musí naučit psa respektovat a hezky se k němu chovat. Společně to mohou být skvělí parťáci, dokonce se mohou věnovat i nějakému kynologickému sportu.

Americký bezsrstý teriér má silně vyvinutý lovecký pud na drobné hlodavce, jako jsou myši, krtci a podobně. Loví v parku, v lese, na poli, na louce... při každé příležitosti. Majitel amíka se ale nemusí bát, že pes zavětří a poběží do lesa za srnou nebo divočákem.. Pokud ano, už to není o pudu, ale výchově a výcviku. Na přivolání poslušný amík bez problému přiběhne. Do lesa nebo hustých porostů je potřeba dávat overaly, šité z různě savých materiálů, samozřejmě s ohledem podle počasí. Obleček tak chrání tělo právě před poškozením kůže. Dobře vychází i s ostatními domácími mazlíčky, kočkami i psy, ale vždy je lepší, když jsou spolu v kontaktu od štěněčího věku.

Amíci jsou velmi inteligentní a dobře se učí, s výcvikem nemají problém a hodí se i na dog dancing a učení psích triků. K cizím lidem jsou milí, mají moc rádi společnost a na svého páníčka se mohou upnout, samotu snáší hůř, nejraději by byl pořád s vámi, takže od mala svého amerického teriéra učte, že musí vydržet doma, než přijdete z práce.

POHYB

Toto plemeno potřebuje dostatek pohybu, je velmi aktivní a procházka kolem bloku mu stačit nebude, je hravý a rád se vydovádí. Můžete ho vzít i na delší túru, nebojte, že by to nezvládl.

Skvěle se hodí pro různé kynologické sporty. Je rychlý, takže vyzkoušet můžete agility, ale vzhledem k dobré učenlivosti a ochotě spolupracovat s páníčkem můžete vyzkoušet i např. dog dancing.

PÉČE

Zde musíme rozlišit péči o bezsrstou a osrstěnou varietu amíka. Tu osrstěnou musíte občas vyšesat, ale není to nic velkého. Srst je jemná a krátká. O naháčka se pečuje jinak, kůži musíte občas namazat mastičkou, aby nebyla příliš suchá. V létě je na místě ochrana opalovacím krémem, a to hlavně pokud jste třeba u moře. Americký teriér se rád vyhřívá na sluníčku.

Jakmile se ochladí, je nutné obě variety oblékat, naháčka samozřejmě dříve. V dnešní době existuje mnoho stylových psích oblečků, ale vždy se zajímejte o funkčnost daného kousku, vzhled by měl být až na druhém místě.

Důležité je pravidelné zkracování drápků, které si bohužel americký bezsrstý teriér příliš neobrousí. Na stříhání drápů musíte pejska zvykat již od štěněčího věku, protože většina psů tuto činnost nesnáší a většinou dělají drahoty. Pokud si na to netroufáte, můžete navštívit salon nebo veterináře.

Kontrolovat byste měli stav uší a v případě potřeby vyčistit. Stejně tak věnujte pozornost očnímu okolí. Další kapitolou jsou zuby. U menších plemen mají tendenci k tvorbě zubního kamene. Chovatelé ale tvrdí, že pokud amíka správně krmíte stravou, která neobsahuje lepek, cukr a sůl, tvorbě zubního kamene předejdete a není pak potřeba zoubky mechanicky čistit.

ZAJÍMAVOSTI

Americký bezsrstý teriér je zajímavý tím, že se jedná o bezsrsté plemeno. Na světě existují pouze 4 taková plemena a všechna mají i osrstěnou varietu. Zajímavostí je, že štěňátka bezsrsté variety se rodí ochupená! Mají zakrnělou podsadu, která se ztrácí do věku 6 až 8 týdnů. Říká se, že se jedná o hypoalergenní plemeno, což se logicky soudí na základě absence srsti. Alergeny ovšem nejsou pouze v psí srsti, ale i ve slinách nebo kůži.

Zajímavé postřehy od chovatelů:

Chovatelka amerického bezsrstého teriéra nám prozradila, že v období přezubování může být pro štěně píchnutí od vosy život ohrožující. Toto varování se bohužel netýká jen amíků, ale všech plemen.

Nezanedbatelnou výhodou bezsrstých teriérů je absence blech a dalších vnějších parazitů. Přestože klíště může zachytit i naháč na svém hladkém těle, většinou se nestihne přisát.

Neodolatelná je široká škála barev kůže amíků od světlých (např. lila, lemon) po tmavé (např. čokoládová, černá) včetně puntíkatých variant. Nepředvídatelnou zvláštností je i kouzlo různobarevnosti štěňat v jednom vrhu.

Přestože se může zdát, že je péče o nahatého teriéra, zvláště o jeho jemnou kůži náročná, skutečnost je mnohem příznivější než u pejsků chlupatých. Žádné chlupy na vašem oblečení! Žádné drbání a blechy. Vaše návštěvy si ze sedačky v obýváku neodnesou domů nechtěný suvenýr z línajícího psa! Odpadá starost o vyčesávání, kartáčování a neustálé odstraňování chlupů z koberců! Nemusíte řešit ani zasmrádlou navlhlou srst, ležící vedle vás po procházce na gauči! Většině chovatelů stačí na běžnou péči o kůži amíka vlhčený ubrousek na utření tlapiček po vycházce a podle potřeby, cca 1x za týden promazat kůžičku mastí, aby byla opět krásně pružná a voňavá. Každý chovatel má svůj oblíbený a doporučovaný výrobek. Někdo používá olej, například kokosový, někdo používá obyčejnou měsíčkovou indulonu.

VÝŽIVA

Krmení byste měli věnovat patřičnou pozornost, můžete tak ovlivnit, jak bude pejsek prospívat. Vybrat si můžete v podstatě ze tří způsobů krmení, tím nejjednodušším jsou kompletní krmiva (granule a konzervy), dalším vařená strava a pak je tady trochu náročnější krmení přirozenou stravou (BARF).

Pokud se rozhodnete pro granule, tak musíte věnovat dostatek pozornosti jejich výběru. Můžete si nechat poradit od chovatele. Vybírejte granule s nízkým obsahem obilovin, nebo zcela bez nich, je to nejčastější alergen. Na prvním místě ve složení by mělo být maso. Granule se dělí pro psy podle velikosti a také věku. Amíka byste měli do věku cca 12 měsíců krmit granulemi pro štěňata nebo juniory, pak můžete přejít na dospělácké. Sáhnout můžete i po konzervách.

Druhou možností je krmit vařenou stravou. Tato strava by ovšem neměla být zbytkem z vašeho stolu. Psům neprospívají obiloviny, cukry a soli, které jsou běžně v lidské stravě přítomny. Ideální je krátce povařené maso nebo vnitřnosti s přílohou v podobě rýže, kuskusu nebo zeleniny.

Další možností je stále oblíbenější barfování, tedy krmeni přirozenou stravou v podobě syrového masa, kostí, příloh a doplňků. Ale nemůžete se do toho pustit jen tak, nejdříve si musíte nastudovat potřebné informace. Je totiž jenom na vás, abyste svému amíkovi připravili vyváženou krmnou dávku a dostal vše potřebné. Maso seženete ve specializovaných prodejnách a lze objednat i po internetu, e-shopy mívají pravidelné závozy po vybraných trasách.

ZDRAVÍ

Amík je poměrně zdravé plemeno, které není zatíženo dědičnými ani jinými nemocemi. Při uchovnění je nutné nechat psa vyšetřit pouze na primární luxaci čočky (PLL), což je oční vada, při níž dochází k pohybu čočky, protože se poškodí vlákna, která čočku drží na správném místě. Když se čočka dislokuje, tak to vede k zelenému zákalu a později k oslepnutí.

Z onemocnění pohybového aparátu se může objevit luxace patelly. Ale k uchovnění není nutné výsledek vyšetření dodávat, je to na svobodné vůli chovatele. Je vhodné podávat preventivně ve štěněčím věku kloubní výživu.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Americký bezsrstý teriér může bydlet v bytě i domě se zahradou, ale v žádném případě to není pes na venkovní pobyt, protože by mu byla zima. Navíc potřebuje být na blízku svému páníčkovi, bez kontaktu by strádal.

Jeho výchova a výcvik nejsou složité, protože je velmi učenlivý a zvládne ho i začínající pejskař. Pozor, možná klame tělem a vypadá křehce, ale je to energický pes, který potřebuje dostatek vyžití a pohybu.

Vzhledem k absenci srsti se jedná o plemeno, které se může hodit i pro alergiky, nebo lidi, jež nemohou mít doma klasického chlupatého pejska.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Americký bezsrstý teriér patří do skupiny neuznaných plemen FCI, což znamená, že jeho vrhy jsou standardně zapisovány do plemenné knihy, ale není zatím uznán a zařazen do jedné z konkrétních skupin. Toto plemeno není příliš rozšířené, a proto nemá tak početnou základnu jako jiná plemena. Chov zaštiťuje Klub chovatelů málopočetných plemen psů.

Abyste mohli svého pejska uchovnit, tak je potřeba splnit podmínky, které jsou stanovené klubem. Prvním předpokladem je samozřejmě vlastnictví psa s průkazem původu FCI. Pak je nutné se zúčastnit bonitace, což je taková speciální akce, jež se podobá výstavě, ale pes je na ní posouzen detailněji a veškeré jeho odchylky jsou zaznamenány. Účást je možná od věku 12 měsíců.

Ještě před výstavou musíte absolvovat jednu klubovou výstavu od třídy mladých a odnést si z kruhu známku nejhůře Velmi dobrá. Zdravotní vyšetření se provádí pouze na primární luxaci čočky, která vede k oslepnutí. Do chovu jsou puštěni čistí jedinci.

Aktivní využití chovného jedince v chovu je možné od věku 15 měsíců. U psů není žádná horní věková hranice stanovena, u fen je to 8. rok věku. Uchovněné feny mohou za jeden kalendářní rok odchovat pouze 1 vrh. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o malého či středně velkého, aktivního a dobře osvaleného teriéra. Má širokou a mírně klenutou hlavu, která má klínový tvar a je celkově úměrná velikosti psa. Povolených je mnoho barev i vzorů na kůži. Uši do tvaru písmene V mohou být vztyčené, špičaté nebo zakulacené. Ocas je stočený nebo se kupíruje.

Důležité proporce:

Poměr délky těla ke kohoutkové výšce je 10 : 9.

Pozn. k výšce

Výška se pohybuje v rozmezí od 10 do 16 palců, což je 25,4 cm až 40,64 cm.

Srst:

Toto plemeno se vyskytuje ve dvou varietách, které se od sebe liší právě na základě srsti. Naháč je bez srsti a druhá varieta je osrstěná. Více je popsáno přímo u každé variety.

Zbarvení:

Bezsrstá varieta může mít kůži zbarvenou jakkoliv, obvykle bývá vícebarevná a nejčastěji jsou na podkladu skvrny jiné barvy, ty se s přibývajícím věkem zvětšují a celkově kůže tmavne, pokud je vystavena slunci.

Osrstěná varieta má přípustné celobílé zbarvení, nebo dvoubarevné, tricolor, tmavé skvrnité, ale vždy musí být kdekoliv na psovi bílá barva, a to v jakémkoliv množství. Další přijatelné barvy, které doplňují bílou, jsou: černá, žlutohnědá (od tmavší hnědé po načervenalou s černě pigmentovanou nosní houbou a očními víčky), čokoládová (od játrové až po světle čokoládovou a stejně zbarvenou nosní houbou a očními víčky), modrá a modrobéžová (se stejnobarevnou nosní houbou a očními víčky), meruňková (od oranžové až ke světle žluté s černou pigmentací), citrónová (také od oranžové ke žluté, ale se stejně pigmentovanou nosní houbou i víčky).

HLAVA

Je přímo úměrná velikosti těla. Čenichová čast i mozkovna jsou při pohledu ze strany stejně dlouhé. Tvoří tupý klín.

MOZKOVNA

Lebka:

Široká a mírně klenutá, směrem k čumáku se mírně kloní. Jablkovitý tvar hlavy je nežádoucí.

Stop:

Středně vyjádřený, nežádoucí je příliš strmý stop.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Čumák je jednobarevný, nežádoucí je dudley nebo motýlovité zbarvení.

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou silné. Zuby by měly být v kompletním počtu, správně velké a dobře rozmístěné. Skus je nůžkový, ale toleruje se i klešťový.

Líce:

Dobře osvalené.

Oči:

Kulaté a středně velké oči jsou šikmo posazené. Obě varianty mohou mít zbarvené oči následovně: od tmavě hnědé po jantarovou a vždy odpovídá barvě srsti. Oříšková barva je přípustná u psů, jejichž srst je světlejší. Modré a jantarové oči mohou mít pouze modře zbarvení psi, ale u nich se přednost dává tmavě šedým očím se světlejšími okraji.

Oči by neměly být vypoulené nebo hluboko posazené. U tmavých černých jedinců se za vadu považují světlé oči. Dále není žádoucí každé oko jinak barevné, skvrna na rohovce, vícebarevná duhovka, divergentní šilhavost nebo tzv. čínské oči.

Víčka:

Pigmentovaná stejně jako nosní houba.

Uši:

Uši mají tvar písmene V a jsou posazeny na vnějším okraji lebky. Preferuje se stejné postavení obou uší, pokud je každé jinak, tak se to považuje za odchylku od standardu. Ovšem do 1 roku se mohou ještě uši měnit, a proto by to mělo být hodnoceno až po tomto věku. Přednost se dává vzpřímeným uším, ale přijímají se i knoflíkovité nebo špičaté uši.

Za úplně visící uši je diskvalifikace. Za vadu se považují růžové uši, poletující uši a u bezsrsté variety nestejné držení uší. Dále pak vzpřímené uši s hranami, které jsou ve stavu tulipánového listu zakřivené dovnitř. U osrstěné variety není podmínka tvar písmene V ani vzpřímenost.

KRK

Středně dlouhý krk je štíhlý, svalnatý, od ramen směrem k hlavě se lehce zužuje. V ramena přechází hladce.

TRUP

Tělo je o trochu delší než je kohoutková výška.

Hřbet:

Záda jsou široká.

Bedra:

Středně krátká, mírně klenutá a dobře osvalená.

Záď:

Mírně spáditá.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký a dosahuje k loktům, nebo pod ně. Mezi předními končetinami je přirozeně široký. Při pohledu ze strany má přední část hrudi tvar mělkého oválu před končetinami.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Mírně osvalené, mají silné kosti. Při pohledu ze všech stran jsou rovné.

Plece:

Lopatky jsou dobře uložené, jejich horní hroty se sbíhají u kohoutku.

Nadloktí:

Je stejně dlouhé jako lopatka a svírá s ní pravý úhel.

Lokty:

Blízko u těla.

Přední nadprstí:

Krátké, silné a téměř kolmé.

Tlapy hrudních končetin:

Kompaktní a oválné. Dva prsty jsou delší než ostaní. I když jsou prsty dobře rozčleněny, tak tlapka není plochá ani otevřená. Palec se může odstranit.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Dobře osvalené, obě části jsou téměř stejně dlouhé. Úhlení je při porovnání s předními končetinami vyvážené.

Kolena:

Dobře zaúhlená.

Paspárky:

Pokud se objeví, je to považováno za vadu.

Hlezno:

Dobře zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Kompaktní a oválné. Dva prsty jsou delší než ostaní. I když jsou prsty dobře rozčleněny, tak tlapka není plochá ani otevřená.

CHODY PSA

Pohyb je veselý, rychlý, hbitý a silný. Chůze je vyrovnaná, přední končetiny mají velký dosah. Není těžkopádná. Hnací síla vychází z pánevních končetin, hlezna se plně protahují. Při rychlejším pohybu se končetiny sbíhají ke středové linii. Při pohledu ze všech stran se končetiny pohybují rovně.

OCAS

Kořen ocasu se nachází na křížové kosti, u kořene je silný a postupně se zužuje. Při zvýšené pozornosti je ocas nesen zahnutý nahoru. V klidu bývá nošen v linii hřbetu. Osrtstěná varianta může mít ocas kupírovaný, a to cca ve 2/3 délky. Ohnutý a stočený ocas je považován za vadu. Za od přírody krátký ocas je diskvalifikace.