BÍLÝ ŠVÝCARSKÝ OVČÁK

Klasifikace F.C.I.

  • Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
  • Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena
  • Bez pracovní zkoušky

Číslo standardu: 347

Of. zkratka plemene v ČR: BŠO
Země původu: Švýcarsko
Vznik plemene: oficiálně 70. léta 20. století
Průměrná délka života: 12 - 14 roků
Původní využití: Společník
Využití dnes: Společenský pes, Rodinný pes

Kluby v ČR:

  • Klub bílého ovčáka


VARIETY PLEMENE BÍLÝ ŠVÝCARSKÝ OVČÁK

Bílý švýcarský ovčák může mít středně dlouhou a dlouhou srst.

Středně dlouhá

Oficiální

Tato varieta má dvojitou polodlouhou přiléhavou a hustou srst s hojnou podsadou. Krycí srst je tvrdá a hladká. O něco kratší je na hlavě, uších a přední straně končetin. Naopak delší srst se objevuje na šíji a zadní straně končetin. Srst může být mírně zvlněná. Zbarvení je pouze bílé.

Dlouhá

Oficiální

Dlouhosrstá varieta má opět dvojitou polodlouhou přiléhavou a hustou srst s hojnou podsadou. Krycí srst je tvrdá a hladká. O něco kratší je na hlavě, uších a přední straně končetin. Naopak delší srst se objevuje na šíji a zadní straně končetin. Na šíji je navíc patrná hříva, na zadní straně končetin jsou praporce a tvoří se kalhotky. Ocas je huňatý. Srst může být mírně zvlněná, ale nikdy není příliš dlouhá. Zbarvení je pouze bílé.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Bílý ovčáci jsou tady již dlouho, ale až do roku 1879 o nich nejsou žádné výraznější zmínky. To se změnilo po roce 1879, kdy se narodil bílý německý ovčák Greif, jehož majitelem byl baron von Knigge. Tento pes se účastnil výstav v Hanoveru během let 1882-1887. Stal se krycím psem a jeho vlkošedé dceři se narodil v roce 1895 slavný ovčák Hektor Linkshrein - ten byl jako první jedinec zapsán do plemenné knihy německých ovčáků. Jak je zřejmé, bílý ovčák je úzce spjat s moderní historií německých ovčáků.

Bílí ovčáci byli oblíbení u šlechty, chovali je Habsburkové i Hohenzollernové. Počátkem 20. století byli první zástupci plemene (jak bílí, tak barevní) importováni do USA slečnou Anne Tracy, která zde v roce 1913 založila Klub německých ovčáků. V Americe došlo k rozdělení chovu bílých a barevných německých ovčáků. V Evropě naopak docházelo k útlumu bílých ovčáků - po druhé světové válce byli bílí psi na výstavách diskvalifokováni a problémy s chovem se přikládali jim. V roce 1968 došlo ke změně standardu německých ovčáků a vyškrtnutí bílé barvy. Amerika tento úkon převzala. Ovšem byly založeny kluby, které se dál zabývaly chovem pouze bílého ovčáka.

V roce 1970 byl z Ameriky paní Agátou Burch přivezen do Švýcarska bílý ovčák, který se jmenoval Lobo a narodil se ještě před zákazem bílé barvy u plemene. Přestože byl zapsán do plemenné knihy, stála u něj poznámka, že nesmí být použit v chovu. Jeho majitelka později importovala ještě bílou fenu a v roce 1973 se jí narodil první vrh z tohoto spojení. Vrh byl zapsán do registru. Postupně se objevilo více chovatelů, kteří chovali bílé ovčáky. Jako samostatné plemeno se bílí ovčáci začali zapisovat až v roce 1991.

První bílý ovčák byl do České republiky dovezen v roce 1992 paní Hessovou.

POVAHA

Bílý švýcarský ovčák se těší velké oblibě zejména kvůli své povaze. Je to skvělý společník, hodí se do rodiny. Má moc rád děti, chová se k nim mile a bude pro ně skvělým kamarádem a nemá problém přijímat od nich povely. Svou rodinu miluje, ale k cizím lidem se chová rezervovaně, ale není agresivní, bojácný či nervózní. Je to dobrý hlídač a na návštěvu vás upozorní štěkotem. S ostatními psy nemá problém, jelikož nemá sklony k dominanci, ale měl by s nimi být v kontaktu od malička.

Je inteligentní a dobře se učí, takže jeho výcvik není složitý, ale musíte svého bílého ovčáka dostatečně motivovat. Je to velmi pozorný a klidný pes. Ovšem je nutné počítat s jeho temperamentem. Je to citlivý pes a kvůli tomu může někdy mít sklony k bázlivosti, proto je nutná důsledná socializace od štěněčího věku. Při výcviku s ním musíte zacházet jemně a ideálně jej vychovávat pozitivní motivací.

Někteří jedinci mohou mít silnější lovecký pud, proto je důležité vypilovat přivolání a snažit se zabránit krizovým okamžikům, kdyby pro něj utíkající zvěř byla větší motivací než návrat k páníčkovi.

POHYB

Jedná se o plemeno poměrně náročné na pohyb. Skvěle se hodí na zahradu, kde může pobývat klidně celý den, ale nesmí být stále sám. Svého pána i celou rodinu miluje a je oddaný, odloučení od nich mu příliš neprospívá.

Hodí se pro dlouhé procházky, můžete s ním chodit běhat, nebo jej zapojit ke kolu. Pro tyto aktivity je ten pravý parťák. Bílý ovčák může bez problému vykonávat mnoho psích sportů. Je energický, rychlý a dobře ovladatelný, takže se hodí pro agility, ale i výcvik poslušnosti. Můžete s ním sbírat výstavní ocenění, ale také skládat zkoušky. Je to poměrně všestranný pes, ale někteří jedinci mohou mít problém s obranami vzhledem ke své milé povaze.

Zástupci tohoto plemena slouží jako asistenční a záchranářští psi, bývají také cvičeni pro canisterapii, což jen potvrzuje jejich širokou využitelnost.

PÉČE

Přestože je srst samočistící, tak vyžaduje vaši pozornost - záleží i na tom, zda máte BŠO s dlouhou nebo středně dlouhou srstí. V prvním případě jsou chlupy jemnější a po venčení v nich najdete více nepořádku (větviček atd.), vhodné ja častější česání. U druhého typu stačí jednou týdně srst vykartáčovat. Pokud nastane období línání, tak se připravte na velké množství bílých chlupů, které budou úplně všude. nutné je každodenní vyčesávání kvalitním kartáčem. Při koupání mějte na paměti, že hustá srst poměrně dlouho schne.

Pozornost byste měli věnovat i drápům. Větší plemena si je často přirozeně obrousí při chůzi na tvrdém povrchu, ale pozor na paspárek, který není ve styku se zemí a může mýt tendence k nepříjemnému zarůstání.

Již od štěněte byste měli svého bílého ovčáka zvykat na ošetřování uší, očí a zubů. Aby v případě potřeby něbyl problém s manipulací. Uši prohlížejte jednou za čas a v případě potřeby vyčistěte pomocí speciálních kapek, nebo to nechcet provést veterinárního lékaře. Chrup psů je náchylný na zubní kámen, ale nejvíce rizikovou skupinou jsou malá plemena. Svému BŠO můžete zuby preventivně čistit kartáčkem, zabráníte tak usazování zubního plaku a následné tvorbě kamene, dají se používat i různé doplňky stravy a kosti na okus.

ZAJÍMAVOSTI

Historie BŠO je velmi zajímavá už jen tím, že se v podstatě jedná o bíle zbarveného německého ovčáka. Když došlo k zákazu chovu bílých jedinců, tak Amerika založila vlastní kluby, které se zabývaly chovem americko-kanadského bílého ovčáka. Tento název se pro plemeno používal až do roku 2002, kdy bylo uznáno Mezinárodní kynologickou federací jako bílý švýcarský ovčák.

VÝŽIVA

Aby váš bílý ovčák prospíval, tak mu musíte dopřát kvalitní krmení. Pokud se rozhodnete sáhnout po kompletních krmivech, tak vybírejte granule a konzervy, které obsahují hodně masa a ideálně i málo obilovin. Vždycky čtěte složení a nenechte se zmást líbivou reklamou. Granule vybírejte s ohledem na věk vašeho pejska - štěně, dospělý jedinec a senior, protože v každém životním stadiu má pes jiné nároky na živiny. Bílí psi mohou mít tendence ke žloutnutí po některých krmivech, proto je důležité vybrat ty správné granule, které budou vašemu psovi sědět.

Pokud nejste spokojení s kompletními krmivy a chcete opravdu vědět, co vašemu psovi dáváte, tak můžete krmit přirozenou stravou - BARFem (z angl. Bones And Raw Food = kosti s syrová strava). Tento způsob krmení je pro páníčky časově náročnější, protože musíte svému chlupatému strávníkovi připravovat v určitém časovém intervalu (např. měsíc) vyváženou krmnou dávku, aby mu nic nechybělo. To znamená, že než začnete tímto způsobem krmit, je vhodné si nastudovat potřebné informace.

Někteří lidé nechtějí psovi dávat syrovou stravu, tak ji tepelně upravují. Tímto procesem ovšem potraviny přijdou o některé prospěšné látky. Vařené kuřecí maso s rýží a mrkví doporučujeme servírovat, pokud psa trápí zažívací problémy.

ZDRAVÍ

Průměrný věk: 12-14 let

Bílý švýcarský ovčák je relativně zdravé plemeno, stejně jako podobná plemena může trpět dysplázií loketního a kyčelního kloubu. Na obě nemoci jsou však při uchovnění vyžadovány rentgeny končetin a následná posouzení stupně DLK a DKK.

Objevit se může degenerativní myelopatie (DM) známá zejména od německých ovčáků, jedná se o genticky podmíněné onemocnění míchy a postupně způsobuje ochrnutí zadních nohou. V dnešní době je možné provést vyšetření z krve a zjistit, jak na tom pes je (může být zdravý, přenašeč a nemocný). V České republice se nevyskytuje příliš nemocných psů, ale někteří přenašeči ano. Pak je nutné volit takové spojení, aby jeden z páru byl zdravý a narodila se zdravá štěňata a přenašeči.

Vzhledem k bílému zbarvení, které může být doprovázeno některými nemocemi, musíme zmínit dědičnou hluchotu. Na její odhalení existuje tzv. Baer test, který se provádí v anestezii, protože jedinec musí být v klidu. V chovu je vhodné používat psy a feny, kteří jsou oboustranně slyšící, tímto se výrazně snižuje číslo jednostranně či oboustranně hluchých štěňat ve vrhu.

Dalším onemocněním, které se může objevit je tzv. mnohočetná léková rezistence (MDR1). Jedná se o citlivost na určité léky. Při jejich podání přichází kolaps jedince, který může skončit smrtí. Nejvíce jedinců postižených touto mutací genu je mezi kóliemi, u BŠO se nejedná o příliš vysoké číslo. Opět je možné psa vyšetřit, abyste věděli, jak na tom je. V České republice není vyšetření povinné, ale v některých státech ano.

Syndrom Cauda Equina (SCE) je opět onemocnění páteře (míšních nervů) v oblasti beder. Vrozená forma se příliš nevyskytuje a získaná je opět známá zejména u německých ovčáků.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

BŠO není tolik náročný na běžnou péči o srst, ale vyžaduje dostatek pohybu a zaměstnání. Potřebuje být na blízku své rodině. Šťastný bude v domě se zahradou, na kterou bude mít neustálý přístup. Bydlet může uvniř i venku, ale tam je nutné, aby nebyl neustále sám, protože by tím trpěl.

Výcvik není obtížný, a proto si bílého ovčáka mohou pořídit i začátečníci. Je nežný a citlivý a tak k němu musíte přistupovat i vy. Zapomeňte na hrubost a raději si připravte kapsu plnou pamlsků a trpělivost. Přes pozitivní motivaci naučíte svého psa vše, co potřebujete.

Bílý švýcarský ovčák potřebuje dostatek pohybu a vyžití, hodí se pro mnoho kynologických sportů, protože je poměrně všestranný.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chtěli byste mít po svém psovi potomka? Aby měla štěňátka průkaz původu, tak musíte svého bílého ovčáka nejdříve řádně uchovnit pod Klubem bílého ovčáka, který zaštiťuje chov tohoto plemene v České republice.

Musíte se zúčastnit bonitace, na které je jedinec posouzen odbornou tříčlenou komisí, a to nejdříve věku 16 měsíců. Ještě předtím byste však měli splnit několik podmínek. Samozřejmostí je, že uchovnění mohou být pouze psi a feny s průkazem původu. Nejdříve musíte absolvovat svod dorostu ve věku 6-18 měsíců (výjimečně až do 24 měsíců). Dále je nutná účast na alespoň dvou výstavách, kde se zadaváji tituly CAC, CAJC - tedy mezinárodní, národní, speciální a klubové, od věku 9 měsíců (třída mladých). Známka, kterou musí pejsek v kruhu dostat není klubem daná.

U bílého švýcarského ovčáka je požadováno vyšetření loktů a kyčlí. RTG loketních a kyčelních kloubů kvůli dysplazii (DLK a DKK). Minimální možný věk, kdy lze rentgeny provést je 16 měsíců. Bez omezení jsou do chovu zařazeni jedinci s výsledkem RTG 0/0 (FCI A). U výsledku RTG 1/1 (FCI B) musí být protejšek vždy negativní. U výsledku RTG 2/2 (FCI 3) jsou jistá omezen - fena může mít 1 vrh za dva roky a krycí pes musí být negativní. Dále je požadována plnochrupost a standardní výška u psů v rozpětí 57-68 cm a u fen 53-62 cm. Pes může být aktivně využíván v chovu od 18 a fena od 20 měsíců.


STANDARDNÍ VZHLED

Jedná se o středně velkého, robusního a svalnatého psa se středně silnou kostrou, obdélníkovým rámcem těla, elegantní a harmonickou siluetou. Má vzpřímené uši a dvě délky srsti - středně dlouhou a dlouhou.

Celkový vzhled:Důležité proporce:

Poměr délky těla (měří se od předního výstupku lopatky po sedací hrbol) vzhledem ke kohoutkové výšce je 12 : 10. Vzdálenost od stopu k čumáku je větší než ta od stopu k týlnímu hrbolu.

Výška:
Ideální kohoutková výškapsi: 62 cm tolerance: +4 cm, -4 cm
fenky: 57 cm tolerance: +4 cm, -4 cm
Pozn. k výšce

Z chovu nemusí být nutně vyloučeni jedinci, kteří mírně přesahují spodní či horní hranici, a to v případě, že jsou dobří v typu.

Hmotnost:psi 35 kg tolerance: +5 kg, -5 kg
fenky: 30 kg tolerance: +5 kg, -5 kg
Srst:

Bílý švýcarský ovčák má dva typy srsti: polodlouhou a dlohou.

Polodlouhá srst
je dvojitá hustá a přiléhavá. Podsada je hustá. Krycí srst je hladká a tvrdá. Kratší srst se objevuje na hlavě, uších a přední straně končetin. Naopak delší je na šíji a zadních stranách končetin. Připouští se i mírně zvlnitá srst, pokud je tvrdá.

Dlouhá srst
je také dvojitá, hustá a přiléhavá. Podsada je hustá a krycí srst hladká a tvrdá. Kratší srst se objevuje na hlavě, uších a přední straně končetin, delší je na šíji a zadní straně končetin. Na šíji se tvoří zřetelná hříva a na končetinách bohaté praporce a tvz. kalhoty. Ocas je hojně osrstěn. Délka srsti není přehnaná. Opět je přípustná mírně zvlněná srst, pokud je tvrdá.

Zbarvení:

Bílé.

Kůže:

Tmavě pigmentovaná a bez vrásek.

HLAVA

Mozková část je suchá, mohutná, jemně cizelovaná a ve správném poměru k tělu. Při pohledu z boku i seshora má hlava klínovitý tvar. Horní linie mozkovny i nosního hřbetu je paralelní.

MOZKOVNA

Málo klenutá a má lehce naznačenou střední dělicí rýhu.

Stop:

Málo výrazný, ale patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Čenichová partie je silná a vzhledem k mozkovně středně dlouhá. Nosní hřbět a spodní osa čenichu jsou rovné a sbíhají se směrem k nosní houbě.

Tlama:

Nosní houba je středně velká a žádoucí je černý pigment. Přípustný je sněžný nos stejně jako nosní houba se světlým pruhem.

Pysky:

Přiléhavé a suché, co nejvíce pigmentované.

Čelisti, zuby:

Kompletní nůžkový skus, zuby jsou silné a k čelistem postavené kolmo.

Oči:

Středně velké oči mají mandlový tvar a jsou uloženy šikmo. Barva je hnědá až tmavě hnědá.

Víčka:

Upřednostňuje se výrazné černé lemování a měly by dobře přiléhat k oční kouli.

Uši:

Vysoko nasazené, míří dopředu, nošeny perfektně vztyčené, mají tvar protáhlého trojúhelníku a špička je mírně zaoblená.

KRK

Dobře osvalený, harmonicky navazuje na trup, není příliš dlouhý a neobjevuje se na něm lalok. Horní linie je elegantně klenutá a plynule přechází v hlavu, která je nesena výše než kohoutek.

TRUP

Horní linie:

Svalnatá, silná a středně dlouhá.

Kohoutek:

Výrazný.

Hřbet:

Vodorovný a silný.

Bedra:

Silně osvalená.

Záď:

Dosahuje střední délky a šířky. Od začátku směrem k ocasu se mírně sklání.

Předhrudí:

Zřetelné.

Hrudní koš:

Hrudní není příliš široký, ale je hluboký (asi 50 % kohoutkové výšky) a dosahuje až k lokti. Hrudní koš je dlouhý a na průřezu oválný.

Břicho a slabiny:

Slabiny jsou štíhlé a pevné.

Spodní linie:

Směrem k zádi se mírně zdvíhá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Silné a suché se středně silnou kostrou. Při pohledu z boku jsou správně zaúhlené a při pohledu zepředu rovné.

Rameno:

Lopatková kost je dlouhá, uložená šikmo a ramenní kost svírá korektní úhel. Ramenní kost dosahuje správné délky. Celá partie je dobře osvalená.

Lokty:

Přiléhají k tělu.

Předloktí:

Rovné, suché a dlouhé.

Přední nadprstí:

Málo šikmé, ale silné.

Tlapy hrudních končetin:

Oválné. Prsty jsou sevřené a klenuté, polštářky odolné, černé a pevné. U drápů je žádoucí, aby byly co nejtmavší.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Suché, silné se střední kostrou a dosahují střední šířky. Při pohledu zezadu jsou rovné, paralelní s mírným odstupem od sebe. Při pohledu z boku jsou dobře zaúhlené.

Stehna:

Silně osvalená a dosahují střední délky.

Kolena:

Dobře zaúhlená. Podkolení středně dlouhé a postavené šikmo, má silné kosti a svaly.

Nárt:

Zánártí je rovné, suché a středně dlouhé.

Hlezno:

Silné a dobře zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Jsou o něco delší něž přední tlapky, ale také oválné. Prsty jsou klenuté a sevřené, polštářky jsou odolné, pevné a černé. Drápy mají být ideálně co nejtmavší.

CHODY PSA

Pohyb je lehký, pružný a pravidelný. Krok předních končetin je dlouhý s výrazným posunem. Při klusu je pohyb snadný a plynulý.

OCAS

Dobře osrstěný ocas po celém svém obvodu. Má tvar šavle a směrem ke špičce se zužuje. Při natežení dosahuje alespoň ke hlezenímu kloubu. Je nasazen poměrně nízko. V klidu je nošen svěšený či mírně prohnutý směrem nahoru a to ve své poslední třetině. V pohybu bývá nošen výše, ale ne nad linii hřbetu.