SAMOJED (Samojedskaja Sabaka)

Klasifikace F.C.I.

Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní

Sekce 1 - Severští sáňoví psi

Bez pracovní zkoušky

Číslo standardu: 212

Země původu: Severní Rusko, Sibiř
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 12 - 13 roků
Původní využití: Lovecký, pastevecký a saňový pes
Využití dnes: Psí spřežení, Aktivní pes

Kluby v ČR:

Samojed patří k historickým plemenům psů a jeho původ se odhaduje do doby tísíc let před naším letopočtem. Podle některých vědců má samojed určité charakteristické rysy společné s prehistorickým psem.

Samojed je spjat s původním asijským kočovným národem, Něnci, kterým se říkalo také Samojedi. Osidlovali území mezi Bílým mořem a Jenisejem na hranici Evropy a Asie. Chovali soby, živili se lovem a přesouvali se Sibiří za potravou. Věrně je doprovázeli jejich psi, kteří hlídali stáda, ale účastnili se i lovů a v případě potřeby byli zapřaháni do saní. Kromě toho Bjelkier, jak své psy nazývali, bydleli se svými pány v obydlích, spali s nimi a zahřívali je. Často také hlídali děti. Pro Něnce nebyli psi pouhými pomocníky, ale plnohodnotnými členy rodiny.

Již tehdy kladli důraz na povahu psů, která musela být hlavně přátelská a vyrovnaná, aby neublížili dětem. Pes musel být houževnatý a schopný samostatně uvažovat. Mohli bychom to nazvat selekcí chovných jedinců. Ženy a děti se často staraly o štěňata a pomáhaly fenám, když bylo potřeba. Přestože své psy milovali, tak nevhodní jedinci, kteří byli příliš agresivní, slabí či nemocní byli použiti na kožešinu.

Samojedi se dostali i na carský dvůr a účastnili se mnohých polárních expedic. Na konci 19. století se první zástupci tohoto plemene dostali do Anglie a byl zde položen základ novodobého chovu samojedů.

Nejslavnějším psem v chovu se stal pes Antaric Buck, patřil Norovi Carstenu Borchgrevinkovi, který jej později zanechal v australské zoologické zahradě v Sydney a odtud byl v roce 1908 přivezen do Anglie. Tento pes je stále dohledatelný v rodokmenech dnešních samojedů a jeho potomci se stali šampiony.

K přejmenování plemene z Bjelkier na dnešní podobu došlo koncem 19. století v Anglii a na svědomí to má zoolog Ernest Kilburn-Scott, který patří k zakladatelům chovu tohoto plemene v Anglii.

POVAHA

Samojed je stále pozitivně naladěný a dobrou náladou dokáže nakazit své okolí. Vzhledem k jeho typickému usmívajícímu se výrazu se na něj prostě nejde zlobit, i když něco provede nebo neposlechne. Je to velmi přátelské a oddané plemeno, které bezmezně miluje svou rodinu. Hodí se i k dětem, nechá si dost líbit a není agresivní. Každopádně by vaše ratolesti měly vědět, jak se psem zacházet, aby mu neubližovaly a nedělaly to, co psovi není příjemné. Samojed nemá problém ani s jinými psy a ostatními zvířaty, ale je vhodné učit jej, jak s nimi vycházet, již od útlého věku.

Je to skvělý společník, který ovšem potřebuje být v kontaktu se svým pánem, jinak by strádal. Ideální je, aby měl své místo někde poblíž vás, protože tak bude nejšťastnější. Může bydlet v kotci, jelikož jeho srst jej ochrání před nepříznivými vlivy počasí, ale musíte mu věnovat dostatek času a nenechávat jej celé dny samotného. V tom případě si najde zábavu ve formě ničení různých věcí, od stromků přes boty až k hrabání či utíkání.

Samojed je velmi pracovitý, a proto je nutné jej zaměstnat, hodí se do psího spřežení, ale jeho potřebu pohybu můžete naplnit i běháním, dlouhými procházkami či ježděním na kole. Je velmi učenlivý, takže výchova není náročná a základní výcvik zvládne dobře. Každopádně to není pes, který vás poslechne na 100 %. Má svoji hlavu a pokud v povelu neuvidí hlubší smysl, tak jej prostě neudělá.

POHYB

Samojed je velmi energický pes, který potřebuje velké množství pohybu. Je vyrtvalý a odolný, hodí se do psího spřežení, ale pokud se s ním nehodláte saňovému sportu věnovat, nevadí. Toto plemeno bude šťastné za jakoukoliv aktivitu, kterou bude moc vykonávat společně se svým pánem. Minimálně počítejte s každodenními dlouhými procházky, ale můžete s ním chodit běhat nebo jej vzít ke kolu. Zaměřit se můžete na psí sporty, jako je dogtrekking, canicross či agility. Díky své milé povaze se samojed hodí i pro canisterapeutický výcvik.

Ideální je velká zahrada, kam můžete tuto sněhobílou kouli vypustit a nechat dostatečně vydovádět, ale samojeda můžete s klidem držet v bytě. Jen se připravte na to, že mu budete muset věnovat dostatek času, abyste uspokojili veškeré jeho potřeby.

PÉČE

Samojed má dlouhou srst, a proto je péče o ni náročnější, počítejte s každodenním kartáčováním, které ovšem zabere jen pár minut. Pouze dvakrát ročně v období línání budete muset česání věnovat více času. Pokud s vámi bude pes sdílet dům nebo byt, tak se připravte na častý výskyt chlupů nejen na oblečení, ale prostě všude. Každopádně jinak má srst samojeda samočistící schopnost, takže není potřeba jej koupat. Nutné je pouze již zmiňované kartáčování.

Pravidelně je nutné kontrolovat délku drápů a v případě potřeby je zkrátit, aby psovi neznepříjemňovaly chůzi. Větší plemena si však při pohybu na tvrdém povrchu drápky samy obrušují, takže se spíše zaměřte na pátý prst na předních tlapkách, který není v kontaktu se zemí.

Pravidelně kontrolovat byste se měli chrup psa, někteří jedinci mohou mít problém s tvořením zubního kamene. Proti němu je dobré preventivně bojovat, aby pes později nemusel na odstranění zubního kamene pod narkózou. Můžete používat doplňky stravy a čistit zuby i mechanicky. Na tuto aktivitu je vhodné pejska zvykat již od štěněčího věku, aby si nechal zuby v klidu vyčistit.

ZAJÍMAVOSTI

Samojedi se stali velmi vyhledávanými v období polárních objevů, tedy od 70. let 19. století asi do roku 1912. Účastnili se mnoha polárních expedic mimo jiné doprovázeli i slavného polárníka Roalda Amundsena, který 14. prosince 1911 dosáhl jako první Jižního pólu. Vybral si 97 psů, které podrobil výcviku a pro svou výpravu jich nakonec použil 52. Spřežení, se kterým se vrátil, vedla fena Etah a stala se tak prvním psem, který vstoupil na Jižní pól.

Společně se samojedy se pokusil dosáhnout Severního pólu Fridtjov Nansen v roce 1893. Byl to právě tento Nor, který tehdy ještě Bjelkier představil světu.

Dalším významným polárníkem se stal Frederick Jackson, který koncem 19. století zkoumal souostroví Zemi Františka Josefa a expedice se samozřejmě účastnili i samojedi, které pak přivezl do Anglie. Později se stal prvním prezidentem Asociace samojedů v Anglii.

VÝŽIVA

Svému psovi byste měli poskytnout kvalitní stravu, aby prospíval po všech stránkách. Jednodušší možností, kterou máte bez práce, jsou kompletní krmiva, granule a případně konzervy, s těmi však nakládejte opatrně, abyste si pejska nerozmlsali. Jestliže se rozhodnete krmit granulemi, tak nedejte na líbivé reklamy, ale poctivě čtete složení. Na prvních místech by se mělo vždy objevit kvalitní maso, vyhýbejte se granulím, ve kterých se nacházejí všechny možné obiloviny, mohou způsobovat alergie. Ideální volbou jsou granule s nízkým obsahem obilovin (low grain) nebo bez obilovin (grain free). Kompletní krmiva se vyrábějí pro 3 věkové kategorie (štěňata, dospělé psy a seniory), dále můžete vybírat i podle velikosti psa, citlivosti, zátěže atd.

Kromě granulí můžete svého psa krmit přirozenou stravou, tedy syrovým masem, přílohami a kostmi. Tomuto typu krmení se říká BARF z anglického Bones and Raw Food (kosti a syrová strava). Než se do toho pustíte, je nutné si nastudovat potřebné informace, protože musíte psovi sestavit vyváženou krmnou dávku, aby mu nic nechybělo. Kromě času, který strávíte při přípravě jednotlivých porcí, počítejte s tím, že budete potřebovat dostatek místa v mrazáku. Na paměti mějte, že kosti se zkrmují vždy syrové, protože při tepelné úpravě se mění jejich struktura a kost by pak mohla psovi v trávicím traktu ublížit.

ZDRAVÍ

Průměrný věk: 12-13 let

Samojed patří ke zdravým a odolným plemenům. Jedinci, kteří jsou přijímáni do chovu se vyšetřují na dysplazii kyčelního kloubu. Výsledek musí být nejhůře 2/2 tedy stupeň C.

Navíc u importovaných jedinců je požadováno oftalmologické vyšetření z akreditovaného pracoviště. Vyskytnout se může tzv. PRA, tedy progresivní retinální atrofie oční sítnice, která obvykle končí slepotou psa a je podmíněna geneticky. V souvislosti s tímto onemocněním se může objevit i zákal čočky (tzv. katarakta), který opět souvisí s genetickou výbavou.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se hodí pro aktivní lidi, protože potřebuje dostatek pohybu. Můžete jej využít pro saňové sporty, ale spokojený bude i při jiných kynologických disciplínách, jako je třeba dog trekking či agility. Spokojí se s běháním společně se svým pánem nebo u kola. Díky své povaze a optimistickému vzezření se hodí pro canisterapii. Každopádně je nutné jej zaměstnat, jinak bude mít sklony k okusování všeho, co necháte v jeho blízkosti, případně i útěkům a nedělá mu problém se podhrabat pod plotem.

Na první pohled se může zdát, že samojed není vhodné plemeno do bytu, opak je pravdou. I v bytě může být velmi šťastný, a to díky blízkosti svého pána. Jen je nutné uspokojit jeho potřebu pohybu a počítat s častým úklidem. Samojed může pobývat v kotci, jelikož jeho srst jej proti nešvarům počasí ochrání, ale je nutné si uvědomit, že potřebuje ke spokojenosti častý kontakt se svým pánem, jinak bude strádat. Nejšťastnější bude za pelech co nejblíže vám a nepohrdne ani postelí.

Při výchově samojeda musíte být důrazní, základní výcvik nebude problém, ale toto plemeno má svoji hlavu, a proto nebude vykonávat povel, ve kterém nevidí smysl. Nehodí se pro lidi, kteří čekají naprostou poslušnost a bezmyšlenkovité plnění povelů.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Prvním předpokladem k možnému uchovnění psa je koupě štěněte s průkazem původu, které je perspektivní pro chov a výstavy. Nikdy ovšem nemáte záruku, že ze štěněte bez vad vyroste pes šampion.

Aby se mohl váš pes stát chovným, tak se musíte přihlásit na bonitaci, kterou pořádá klub. Na této akci psa posoudí odborná komise a veškeré jeho odchylky od standardu budou zaznamenány. Bonitace se jedinec může zúčastnit od 15 měsíců věku a před ní je nutné splnit několik dalších podmínek. Pes se musí nechat prohlédnout komisí, proto by měl být zvyklý na doteky cizích. Nesmí mít problém s ukázáním zubů, změřením kohoutkové výšky a předvedením se v pohybu (krok a klus, ne mimochod). Samojedi musí také prokázat schopnost táhnout břemeno o hmotnosti minimálně 5 kg na vzdálenost 30 m.

U samojedů se hlídá dysplazie kyčelního kloubu (DKK), proto na bonitaci musíte doložit výsledek vyšetření a do chovu projdou jedinci nejhůře s výsledkem 2/2, tedy stupeň "C". Vyšetření lze provést až od 12 měsíců věku. Dále je nutné se zúčastnit výstavy, na které je možné obdržet titul CAC a váš pes si musí odnést nejhůře známku velmi dobrý. Jedinci, kteří jsou importovaní ze zahraničí musí navíc absolvovat oftalmologické vyšetření na akreditovaném pracovišti.

Mezi vylučující vady definované standardem patří: modré či různobarevné oči, podkus nebo předkus, klopené uši, jiná barva srsti než je povolená standardem, extrémní plachost nebo agresivita.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Je to silný, vytrvalý, šarmantní, poddajný, důstojný a sebevědomý špic, který má hustou a bílou srst. Je pro něho typický výraz tzv. úsměv samojeda, který je tvořen postavením a tvarem oka společně s lehce zvednutými koutky. U tohoto plemene je znatelný pohlavní dimorfismus.

Důležité proporce:

Tlama by měla být asi stejně dlouhá jako mozkovna. Délka těla je o 5 % větší než kohoutková výška psa, přičemž hloubka těla je o trochu menší než polovina kohoutkové výšky.

Výška:
Ideální kohoutková výškapsi: 57 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 53 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
Pozn. k hmotnosti Požadovanou hmotnost standard neuvádí.Srst:

Je bohatá a velmi hustá. Má podsadu, která je krátká, jemná a hustá, krycí srst je poté delší, hrubší a rovná. Kolem krku a ramen vytváří srst zejména u psů výrazný límec, který rámuje hlavu. Na přední straně končetin a hlavě je srst krátká hladká, na vnější straně uší navíc ještě odstávající, uši jsou osrstěné i uvnitř. Na zadní straně stehen se vytváří tzv. kalhoty. Ocas je bohatě osrstěný. Mezi prsty vyrůstá ochranná srst. U fen je často srst kratší a s jemnější texturou. Vždy se má na povrchu lesknout.

Zbarvení:

Přípustné zbarvení je bílé, krémové nebo bílé se světle hnědou (ta se nesmí vyskytovat na celém těle, ale v několika málo znacích).

HLAVA

Má klínovitý tvar a je silná.

MOZKOVNA

Lebka:

Nejširší je mezi ušima, při pohledu zepředu a z profilu je konvexní. Mezi očima je lehce znatelná rýha.

Stop:

Zřetelný, ale ne příliš výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Dosahuje přibližně stejné délky jako mozkovna, směrem k čumáku se zužuje. Je silná a hluboká, ale není příliš úzká, kvadratická ani těžká. Nosní můstek je rovný. Nosní houba by měla být černě pigmentovaná, ale v určitém období roku může čenich zblednout, jedná se o tzv. "zimní nos", ale na okrajích musí být vždy černý.

Pysky:

Jsou černé, masité a těsně přiléhají. Koutky jsou mírně zvednuté, aby tvořily společně s postavením a tvarem očí typický "úsměv samojeda".

Čelisti, zuby:

Jsou silné, chrup má klasický zubní vzorec a měl by být úplný, skus je pravidelný a nůžkový.

Oči:

Jsou šikmé a umístěné celkem daleko od sebe, mají mandlový tvar. Barva očí je tmavě hnědá a jsou dobře usazeny v jamkách. Celkový výraz je milý, pozorný a inteligentní.

Víčka:

Jsou černá.

Uši:

Jsou vztyčené, malé, silné, trojúhelníkovitého tvaru s mírně zaoblenými špičkami. Jsou nasazené poměrně vysoko a díky široké lebce i dost od sebe.

KRK

Je silný a hrdě nesený, dosahuje střední délky.

TRUP

Je prostorný, kompaktní a pružný. Jeho délka je mírně větší než kohoutková výška.

Kohoutek:

Jasně zřetelný.

Hřbet:

Osvalený a rovný, dosahuje střední délky a u fen může být o něco delší než u psů.

Bedra:

Krátká, silná a zřetelně ohraničená.

Záď:

Je osvalená, plná, silná a mírně spáditá.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, široký a dlouhý (dosahuje skoro až k loktům). Žebra jsou dobře klenutá.

Spodní linie:

Směrem k břichu je mírně vtažená.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu zepředu jsou rovné a rovnoběžné. Mají silné kosti a dostatečné osvalení.

Rameno:

Je dlouhé, pevné a spádité.

Nadloktí:

Je skoro stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Je šikmé a přiléhá k tělu.

Lokty:

Přiléhají k tělu.

Zápěstí:

Pevné, ale ohebné.

Přední nadprstí:

Mírně zešikmené.

Tlapy hrudních končetin:

Oválné, pružné a směřují dopředu. Prsty jsou dlouhé, klenuté a ne příliš těsně spojené. Polštářky jsou pružné.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Jsou silně osvalené, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné.

Stehna:

Široká a osvalená, dosahují střední délky.

Kolena:

Dobře zaúhlená.

Paspárky:

Mají být odstraněny.

Hlezno:

Dobře zaúhlené a postavené celkem nízko.

Tlapy pánevní:

Stejné jako přední, záprstí je krátké, silné, vertikální a paralelní.

CHODY PSA

Pohyb je plný síly, neúnavný, volný s dlouhým krokem. Hrudní končetiny mají dobrý předkrok a pánevní zase posun.

OCAS

Je nasazen celkem vysoko. Pokud je pes v klidu, tak je nesen svěšený (sahá až ke hleznům) při vzrušení je nesen ohnutý již od kořene směrem dopředu přes hřbet nebo bok.